Království: prologue

Orkové a princezny? Jde to alespoň trochu dohromady? Inu jde, ale netvrdím, že to bude pro princezny kdovíjak pohodlné. Ale k tomu se ostatně doberem... Toto je první část větší série povídek z jednotného světa, je to takový malý úvod. Doufám, že se bude líbit.


**********
Sloužil jsem přes dvacet let u královské stráže. Byla to čest a vyznamenání mých dosavadních úspěchů ve službě krále Thogaweho IV. Celé dospívání a nejsilnější jara mého života jsem prožil v kasárnách a po boku svého pána jsem stanul v největších bitvách země. Byl jsem pyšný, že mohu oblékat královské barvy. Žádné nebe ale není bez mraků a obloha nad královstvím byla v těchto časech šedivá a těžká jako kalená ocel. Přišla válka.

Orkové ze severních hor vtrhli do království jen co z cest ustoupil sníh. Jejich útok byl nečekaný a nevyslovitelně krutý. Každá vesnice, která jim stála v cestě, lehla popelem. Mužům setli hlavy a posměšně je vystavovali na obdiv. Ženy jim sloužili jen k uspokojení zvrácených choutek, aby je v závěru potkal stejný osud. Říkalo se, že orčí šamani dokážou ovládat mysl obětí a změnit člověka v poslušnou hračku svých krutých pánu. Smrt nikdy neměla takovou žni, jako to osudné jaro.

Měl jsem na tváři o mnoho méně vrásek a navzdory pokročilému věku jsem neměl ohnutá záda - ale po tom jaru... skončil jsem jako troska. Teď sedím v žaláři, ruce i nohy spoutané studenými okovy a kolem mě jsou moji muži - stejně zubožení a ponížení. Orci zemí postupovali jako vichřice a trvalo jen několik málo dní, než dosáhli hlavního města. Bitva byla krátká a krvavá. Mnoho mužů padlo. Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím jen zlomek naší gardy - sotva tucet lidí. Ostatní skončili pod hradbami v tratolišti krve.

Nedokázal jsem rozlišovat mezi dnem a nocí a zubožené tělo mne uvrhlo do horečnatých stavů plných blouznivých představ. Nevím, jak dlouho nás takhle drželi zavřené, ale mohli to být i týdny.

V jeden okamžik se ale náhle rozrazili dveře a do žaláře vtrhla skupina smradlavých orků a začali nás odvazovat od stěn. Většina z nás sotva stála na nohou a tak jakýkoliv odpor by byl předem marný. Orkové byli jako chodící skály, povětšinou až tři metry vysocí, ruce silné jako trup dospělého muže. Svaly se na nich rýsovali jako pletence provazů a vycházel z nich pronikavý tělesný zápach, který nutil ke zvracení.

Nastrkali nás do chumlu a halapartnami popostrčili ven z cely. "Padejte!"

Vedli nás hradem, který ještě před pár dny byl naším domovem. Teď to bylo jejich doupě a vypadalo to podle toho. Všude byla špína a na nejednom rohu zaschlé kaluže krve, rozbité vázy a strhané tapisérie.

Vedli nás do hlavního sálu, obrovské haly vprostřed hradu. Nohy se mi pletli, ale nezbylo mi nic jiného, než se snažit udržet krok a neupadnout. Byl jsem si naprosto jistý, že by mi v tom případě bez zaváhání vrazili ostří do žeber.

Veliké dveře se otevřeli do trůnního sálů a my jsme vklopýtali dovnitř. Po stranách všude stáli orci s tasenými zbraněmi a šklebili se na celé kolo. Vedli nás středem a s každým krokem jsem si byl jistější, že tohle bude poprava. Konečně to všechno skončí...

Zahlédl jsem, že napravo i nalevo stojí celá naše šlechta. Všichni urození páni, teď ale vypadali, jako kdyby jim někdo vytrhal ozdobné paví peří. Byli špinaví, potlučení a vyhladovělí - stejně jako my.

"Co se to tady děje, co od nás chtějí?" zašeptal jsem si pro sebe.

"Chtějí nám dokázat, že zvítězili, ponížit nás jak jen to půjde, aby i ostatní království dostali strach," zašeptal vedle mne jeden z mých kluků. Pod nánosem špíny a uschlé krve jsem jeho tvář nepoznal.

Dovlekli nás až před před trůn a surově strhli na zem. Tvrdá podlaha mne nelítostně udeřila a chvíli trvalo, než jsem zahnal mžitky. Když jsem ale zvedl hlavu, rozšířili se mi oči údivem.

"Pro Boha..." hlesl jsem.

Přímo přede mnou seděl na trůně obrovský ork. Přestože byla královská stolice impozantních rozměrů, musel přehodit jednu nohu přes opěradlo, aby mohl vůbec sedět. Byl ještě o dvě hlavy větší, než jakýkoliv jiný ork, kterého jsem kdy viděl. Jeho oči byli žluté a zkažené jako moč, ale nebyli to ony, co mne tak zmrazilo v kostech.

U každé jeho nohy seděla žena. Poznal jsem je, byli to Ti, které jsem měl chránit. Královna a princezna. Obě dve se nahýbali k rozkroku té stvůry a drobnýma bledýma rukama masírovali obludný penis, který trčel přímo vzhůru. Na sobě měli tu nejkrásnější saténovou róbu, šperky se třpytili ve slunci, vlasy byli čisté a sepnuté zlatým drátem. Obě se dívali naším směrem a... usmívali se. Usmívali se - zatímco jejich drobné dlaně zálibně bloudili po nateklém orčím mase.

Chtěl jsem odvrátit pohled, ale nebyl jsem toho schopen. Ork na trůně se usmál a odhalil tak širokou řadu ostrých špičatých zubů. Jednou velikou rukou se zahnutými drápy pohladil princeznu po své levé straně. Ta přivřela oči, jako kdyby byla cvičeným psem a ne lidskou bytostí.

"Tahle země teď patří nám," promluvil hlavní ork hlubokým hrdelním hlasem, který připomínal křik vrány. "A všechno v ní je naše. Nepřísluší vám hovořit, když nebudete tázáni, nejste vůbec nic a to se nezmění! Od teď jste všichni jedna velká špína, která..."

Nezáleží na tom, co ten ork říkal - vytřeštěně jsem koukal na princeznu s královnou u jeho nohou. Vládcova žena byla štíhlé a půvabné postavy, byla okrasou každého bálu, když se na svých dlouhých nohách vznášela po tanečním parketu. Měla zvonivý smích a svému muži poskytovala oporu v těžkých chvílích. Byla oddaná království tělem a duší a teď tady klečela neméně půvabná a neméně okouzlující - ale její ruce se dotýkali...

Největší šok ale pro mne bylo vidět takto princeznu - malou Elizabeth. Strážil jsem dveře, když přicházela na svět, brával jsem ji na procházky do zahrad. Pro mne byla stále dítětem. Vždyť nemohla mít za sebou o mnoho víc jak tucet zim. Její oči zářili dětskou nevinností a to i přesto, že právě teď hladila rukama obrovský penis, na kterém se zřetelně rýsovali pulzující žíly. Drobnými prstíky sledovala jejich dráhu od kořene až k žaludu, který byl větší než zatnutá pěst dospělého muže. Usmívala se, jako kdyby dostala novou panenku.

Malá Elizabeth... malá Elizabeth... Ten odporný ork si musel všimnou, že na ní upřeně zírám, sotva schopen vyrovnat se s realitou. Natáhl tlapu a vzal její drobnou hlavu do ruky. Kdyby chtěl, mohl by jí v okamžiku rozdrtit lebku, místo toho si ale její hlavu přitáhl do rozkroku. Princezna klečící pod jeho nohou přehozenou přes opěradlo přitiskla obličej k obrovským a zvláštně deformovaným varlatům. Tiskla je k sobě, jako kdyby to snad byl nějaký polštářek z orientu.

Zalapal jsem po dechu. Ork pokračoval ve svém proslovu o ovládnutí země, ale nikdo z nás ho neposlouchal. Princezna klečící mu u nohou začala malou dlaní přejíždět po varlatech, z nichž každé bylo skoro tak velké jako její hlava. Pootevřela rty a líbala je. Přejížděla po nich jazykem, až se po chvíli leskli od slin.

Královna na druhé straně nepřestávala masírovat vztyčený orgán a trochu se posunula, aby na něj také dosáhla pusou. Rty sledovala každou žílu, která přiváděla krev do obrovského žaludu, jenž nabral temně fialovou barvu. Pomalu se posunovala nahoru, jemně stiskávala uzdičku až nakonec líbala a lízala celou plochu žaludu. Ork se trochu posunul na tunu, uvelebil se níž a nechával se před našimi zraky uspokojovat ženami, které jsme přísahali chránit. Jestli se rozhodl v nás rozbít poslední zbytky odporu a srazit nás na kolena - povedlo se mu to.

Princezna s královnou si vyměnili místa. Matka teď byla dole u varlat a intenzivně je hladila, její dcera se kousek nad ní jazykem dobývala do otvoru na špičce žaludu a drobnýma rukama bloudila po celé délce ztopořeného penisu. Ork pevněji sevřel opěradla a nozdry se mu rozšířili vzrušením. Vydal nějaký krátký hrdelní zvuk, který byl podle všeho pokynem pro obě ženy, které zvýšili své úsilí.

Princezna zasouvala svůj jazýček hluboko do otvoru v žaludu a slízávala každou známku přicházejícího vyvrcholení. Sperma toho tvora muselo být neskutečně odporné, ale drobná dívenka si na něm pochutnávala jako na božské maně.

Její urozená matka nepřestávala olizovat nateklá varlata a levou rukou přitom zabloudila níž k řitnímu otvoru. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Královna zasunula do orčího zadku nejprve dva prsty, v zápětí tři čtyři a pokračovala, dokud neměla v análním otvoru celou ruku až po loket.

Uzurpátorský ork přitom přivíral oči blahem, nebylo pochyb, že se brzy udělá.

Královna ještě několikrát zasunula ruku do řitního otvoru a najednou začali varlata u její tváře poskakovat nahoru a dolů. Ten tvor začal stříkat!

Malá Elizabethka přitiskla celá ústa na otvor v žaludu a dávka horkého semene jí zaplavila celou pusu. Viděl jsem, jak se jí nafoukli tváře pod přívalem té zkažené šťávy. Rychle jí polykala a na jediný okamžik nesundala rty ze špičky žaludu. Poskakující varlata jí dávkovala mohutné výstřiky přímo do krku a ta maličká si u toho vrněla blahem. Viděl jsem, jak jí koutky úst vytékalo sperma, které mělo nažloutlou barvu a páchlo jako zkažená vejce. Mohlo to být víc jak deset záškubů, deset poskočení varlat v rozkroku toho tvora, deset mohutných stříkanců odporného semene. Princezna to všechno ochotně spolykala a pak se z hlubokým nádechem narovnala. Po líbezné tváři jí stékalo sperma. Ještě několikrát polkla a spokojeně se usmála.

Přál jsem si aby mi někdo setnul hlavu. Tohle se nemělo stát... nikdy stát... Najednou jsem zachytil pohled Orka, který zaměřil někam po mé pravici. Podíval jsem se tím směrem a s hrůzou jsem zjistil, že jeden z mých podřízených, člen hradní stráže, má kalhoty spuštěné u kolen a s prázdným výrazem v tváři onanuje. Zuřivě si honí penis a zírá na princeznu, které stéká sperma ze rtů na bradu a odkapává na zem.

Ork na trůně se jen zasmál a nohou hrubě postrčil princeznu směrem k onanujícímu vojákovi. Chtěl jsem zasáhnout, ale jen jsem se zvedl na nohy, dostal jsem zezadu do hlavy tupý úder. Vše se mi zatáhlo milosrdnou temnotou.

...kéž bych se z ní nikdy neprobral.