Sprznit Laru Croft

U příležitosti nedávno vydané hry Lara Croft and the Guardian of Light, přináším svůj příspěvek k legendám o prsaté vykradačce hrobů, tak jak se odehrál v mé fantazii. Svoji roli v něm má i mág Zatrusian, se kterém se s nějvětší pravděpodobností ještě setkáte.

**********
Jmenuji se Zatrusian... Tedy alespoň to je odpověď, kterou bych vám dal, kdybyste se mně zeptali na jméno. Ve skutečnosti se jmenuji jinak, ale je to již dávno - příliš dávno, co jsem byl člověkem z masa a kostí, který řešil běžné starosti. Teď jsem něco víc... něco mnohem víc.

Hluboce jsem se nadechl a pátral ve vzduchu po chuti magie. Je to jako kdybyste na špičce jazyka cítili ostrou chuť rzi. Ale jen na krátký těžko uchopitelný okamžik. Přesto mi ten moment stačil, abych se zorientoval a vydal se spletitými tunely hlouběji do nitra země.

Všude okolo mně kapala voda a stěny byli kluzké. Nemohl jsem opustit myšlenku, že sestupuji do obřích vnitřností nějakého mrtvého tvora, místo toho jsem ale postupoval hlouběji a hlouběji do aztéckého labyrintu ukrytého hluboko v džungli.

Na krátké římse jsem se odrazil a přeskočil na protější plošinu. Nečekal jsem ani na okamžik a opět se odrazil, prolétl vzduchem a dopadl opodál.

Nenesl jsem si žádné světlo, pro mě nebylo potřeba. Rozeběhl jsem se úzkým tunelem, který se stočil vpravo a následně začal prudce klesat. Nabral jsem vysokou rychlost a vzduch okolo rezonoval klapotem mých těžkých bot.

Tunel končil náhle. Propast mi vzala půdu pod nohama a přímo pode mnou se jako ústa pradávné příšery rozevřela černá hlubina. A já padal.

Kabát kolem mně vlál jako zdivočelé zvíře toužící se utrhnout a stěny se slily do jedné nezřetelné mazanice. Dno pokryté sutí bylo na tři sta metrů pode mnou a letělo mi vstříc. Koncentroval jsem svoji sílu to tenkého bodu přímo pod sebou a vteřinu pod dopadem do něj udeřil celou svojí mentální silou.

Ohromná rána ještě dlouho rezonovala rozlehlou jeskyní. Klečel jsem na jednom koleni a chvíli čekal až se znova zkoncentruji. Okolo mne padali stalagmity a tříštili se na jemný štěrk. V příštím okamžiku jsem opět vyběhl.

Pachuť rzi byla stále silnější, už jsem byl blízko cíle.

Přímo do skály přede mnou byl vytesaný obrovský most, který vedl k plošině, která zdánlivě plula v prostoru. Její povrch osvětlovali paprsky, které sem pronikali z nějakého vzdáleného místa, které jsem nedokázal určit a ani mě to nezajímalo. Mnohem důležitější byl oltář uprostřed té plošiny na které ležela mumie dávného válečníka v obdivuhodně dobrém stavu. Dokonce měl na sobě ještě nějaké zezelenalé maso a cáry oděvu, taky byli znát vlasy a zuby na hlavě, ve které se tavil obličej v rozkládající se tkáni. Obdivuhodný výkon na tak dlouho starou mrtvolu.

Mě ale ze všeho nejvíce zajímala dýka, kterou ta seschlá švestka svírala v rukou. Překrásně zdobená zlatá dýka od které se do všech stran šířily nafialovělé kouřové signály prastaré magie. Byl to ideální zdroj, jakých už je v těchto čase po světě málo, bude trvat několik desítek let, než ho vyčerpám. Vykročil jsem pomalu přes most a vstoupil do jemného světla.

Očekával jsem pasti a nástrahy, ale nedařilo se mi odhalit nic skrytého, přesto jsem se pohyboval opatrně, abych něco nepřehlédl. Možná jsem mocný, ale určitě né nesmrtelný. Usekněte mi hlavu a s největší pravděpodobností vám moc nepoděkuju. Soustředil jsem všechny svoje smysli na odhalení skrytého a možná i to byl důvod, proč jsem si nevšil jejího příchodu.

Stál jsem již blízko oltáře, když se za mnou ozvalo: "Nemám ve zvyku střílet lidi do zad, ale když se pomalu neotočíš, možná udělám výjimku."

Spíš než překvapení mně ovládlo znechucení. Kdo si opovažuje mně teď zdržovat! A kde se proboha vzal na tomto místě v tento čas?! Ze zvědavosti jsem se otočil a pohlédl na svého společníka. Tedy vlastně společnici.

Přímo přede mnou stála na široce rozkročených nohou překrásná mladá žena a mířila na mě dvěma berettama. Pohled do hlavní mně nijak nerozhodil, potřebovala by větší palebnou sílu, aby mi vážněji ublížila. Zaujali mně jiné věci.

Tak zaprvé to byli ty úžasné dlouhé nohy, které začínali ve vysokých kožených botách, přičemž k jednomu kotníku měla připevněný nůž a pokračovali v úžasné délce až k hnědým šortkám. Po bocích měla prázdná pouzdra na beretty. Béžový nátělník pevně objímal pružné tělo a směrem k hrudníku se zajímavě klenul. Nadzdvihl jsem jedno obočí, ta dívka měla neuvěřitelný hrudník. Z fleku by mohla hrát v nějakém pornofilmu.

Obličej měla štíhlý a dominovali mu plné rty a mandlové hnědé oči. Vlasy měla stažené do ohonu a ještě více tak zdůrazňovaly ostré lícní kosti.

Byla prostě překrásná! A já byl vždycky ochoten ocenit ženskou krásu.

"Teď hezky pomalu ustup od oltáře a nech ruce nahoře!" štěkla po mě a vykročila vpřed. Měla krok jako modelka na předváděcím molu. Boky se jí houpali a já po ní rázem zatoužil, ostatně... proč se trochu nepobavit na tomto všemi zapomenutém místě.

Udělal jsem, co si přála a poodstoupil stranou.

"A mluvit neumíš, parchante?"

Jen jsem se v odpovědi usmál.

"Nevadí. Něco zkus a je po tobě. Ta dýka patří mně."

Pomalu přistoupila k oltáři tak, aby mě měla stále na mušce. Trochu se předklonila, aby dosáhla na předmět, který mrtvola svírala v rukou a já přitom zahlédl více z toho úžasného poprsí. V kalhotách se mi začalo topořit péro. Tahle čubička bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem kdy sprznil.

Malinko jsem se koncentroval a vstoupil jí do hlavy. Jmenovala je Lara Croft a byla urozeného původu! Tak proto ten povýšenecký tón v hlase. V rychlosti jsem si prolétl její vzpomínky a zastavil se u některých pikantností. Scéna, ve které přichází o panenství byla přímo rozkošná.

Trochu se jí zachvěla ruka se zbraní, kterou na mě mířila. Ztuhla, věděla, že něco není v pořádku.

"Co to děláš ty parchante?"

Znovu jsem se usmál a rozkopl dveře. Tedy ne žádné fyzické dveře, ale bránu do její hlavy. Zatím jsem tam nakukoval klíčovou dírkou, ale teď jsem se rozhodl vejít s plnou parádou a alegorickými vozy. Její mentální obrany nestáli za mnoho, zlomil jsem je jako suché proutí a v příštím okamžiku byla moje.

Rozšířili se jí zorničky v očích a plné rty vytvořili udivené O. V dalším okamžiku dopadli na zem beretty a Lara Croft zůstala neozbrojená.

"Ty malá čubičko," oslovil jsem ji. "Vůbec netušíš s kým jsi se tu potkala že?" Pomalu jsem k ní vykročil, obešel oltář a stoupl si jí za zády. Voněla ženskostí a já stále víc toužil po jejím krásném těle.

Sklonil jsem se ke krku a nasál její vůni. Nic nevoní tak, jako tělo mladé ženy plné energie. Rukama jsem ji uchopil za ty obrovská prsa a spokojeně jsem vydechl. V mysli se mnou stále bojovala, ale nemohla uniknout z mentálních pout. V každé ruce jsem měl jedno její prso a mačkal je a hladil. Byli pevné, pružné. Dlaněmi jsem přejížděl přes bradavky a následně pevně zabořil prsty do té měkké tkáně. V poklopci mi cukalo, jako kdybych tam měl živého hada.

Zatím jsem v její mysli prováděl menší úpravy. Většinu její osobnosti jsem zavřel do ocelových klecí mé vůle a shodil je do chladné hlubiny zapomnění. Místo toho jsem jí podráždil centrum rozkoše a spokojeně ucítil, jak z ní začíná stoupat vůně chtíče. Zavzdychala a její hlas zněl k nepoznání. Ta tam byla povýšenost urozeného rodu a sebejistota mladé ženy, která si může dovolit cokoliv. Najednou jakoby prosila o to, abych jí omrdal, sprznil jak si budu přát, hrál si s ní a užíval. Toužila po tom, abych se jí zmocnil.

Přesně takovou jsem ji chtěl mít. Vše jsem jí v hlavě zapečetil a opět se stáhl. Rychle oddychovala a oči měla rozšířené překvapením. Trochu jsem poodstoupil, jen krok dva nazpět a chvíli ji nechal, aby se ten zlomek osobnosti, který jsem jí nechal, vypořádal s návaly chtíče, které jí vystřelovaly do celého těla.

Prudce se otočila a pohlédla na mě smaragdově zelenýma očima. Její dech se stále zrychloval a jedna ruka jí jakoby mimoděk zajela k rozkroku, kde jí všechno hořelo touhou po naplnění. Pořád se na mě nevěřícně koukala a začala se při tom sama dráždit, přejížděla si rukou mezi stehny a druhou si tiskla střídavě levé a pravé ňadro. Slabě oddechovala.

"Svlékni se," řekl jsem pomalu a zřetelně. Na okamžik se zarazila, jak se v její hlavě otřásli zapečetěné klece, ale pak její ruce uchopili opasek a pomalu ho povolili. Stáhla si těsné šortky společně s černými kalhotkami, následně si přes hlavu přetáhla béžový top a nakonec odhodila i sportovní podprsenku. Zůstala přede mnou jen ve vysokých botách. Jinak zcela nahá. Prsa měla přesně taková, jaká sliboval dekolt. S každým nádechem se jí dmuli - obří a překrásně tvarovaná. Sklouzl jsem pohledem po štíhlém těle až k pečlivě upravenému rozkroku.

Muselo jí vzrušit, jak si jí prohlížím, protože to nevydržela a znovu si zajela rukou mezi nohy. Zavzdychala a zapředla jako kočka. Bradavky se jí postavili a čněli na těch kopcích jako malé tmavé rotundy.

Párkrát si zajela prsty mezi nohy a pak se posunula trochu vzad. Zadečkem se posadila na oltář, hned vedle rozkládající se mrtvoly a jednu z překrásně dlouhých nohou si opřela o výstupek. Poskytla mi tak krásný pohled přímo na její roztouženou kundičku. Jednou rukou se opřela vzad a druhá jí opět zmizela mezi nohama. Prsty našli stydké pysky a začali prozkoumávat vchod do vagíny.

V kalhotách mi stále více a více cukalo, ale moc jsem na to nedbal. Na to ještě bude čas, zatím jsem se kochal tou přeměnou.

Lara Croft se dál sama dráždila a dokonce si začala růžovým jazýčkem oblizovat bradavky na obřích prsou. Dole do sebe zajížděla jedním, pak dvěma a nakonec třemi prsty naráz.

Byla krásná... pružná, pevná a ohebná. Udělal jsem krok vpřed a ona hned seskočila z oltáře a stála přímo přede mnou. Koukala se mi do očí ze vzdálenosti pár centimetru a na tváři jsem mohl cítit její přerývaný dech.

Rukou mi přejela přes poklopec a rychle ho rozepnula. V okamžiku z něj vylovila můj penis a začala ho intenzivně honit.

"Chci abys mě pořádně ošukal..." zašeptala mi do ucha. "Vrazil ho do mě a mrdal mě jako děvku. Udělám pro tebe všechno."

"Já vím," řekl jsem jí a malonko jí zatlačil dolů. Rychle při klekla a poprvé uviděla, co že to z kalhot vlastně vylovila. Přímo před obličejem se jí houpal můj nástroj. Nebyl to obyčejný penis, čurák jaký mají chlapi všude po světě. Tenhle víc připomínal koňský falus. Byl dlouhý a široký jako její paže, u kořene byl tmavě hnědý až zčernalý, ale směrem ke špičce postupně růžověl a objevovali se na něm jemné červené žíly. Žalud byl zkosený a uprostřed měl široký vývod. Bylo to mé dědictví po démonickém původu.

Lara Croft ho upřeně pozorovala a přitom ho nepřestávala mačkat v ruce. Cítila, jak v něm pulzuje život, jak se do něj hrne krev a napíná tkáň k prasknutí. Otevřela plná ústa, navlhčila si jazykem rty a začala přejíždět po trupu toho obřího čuráka. Pěkně až od kořene, od ztvrdlé tkáně až po sametově jemnou špičku, kde jsem jemnost polibků cítil nejvíce.

Masírovala mi celý úd a mazlila se s ním, jako kdyby to byl plyšový medvídek z hračkářství a jí bylo znova osm. Snažila se nacpat si ho do úst, ale dařilo se jí to s obtížemi. Tak mi alespoň místo toho zajížděla jazýčkem do vývodu ve špičce a pátrala tam po prvních předzvěstech spermatu.

Bylo to příjemné, o tom žádná, ale přestože její rty byli přímo stvořeny k tomu, aby se o ně třel ztopořený penis... nemohlo mě to ani v nejmenším uspokojit.

Chytil jsem ji za ramena a zvedl na nohy. Vykřikla překvapením. Prudce jsem ji otočil a povalil na oltář. Ta chvilka překvapení zřejmě na okamžik povolila pečetě, protože vykřikla jedno hlasité: "Ne!" A rukama se snažila zvednout, ale já jsem ji pevně podržel ohnutou a zezadu namířil penis proti jejímu tělu.

Znovu vykřikla, když jsem našel cestu mezi pysky a zasunul do ní čuráka na třetinovou délku. Jak se bránila, tak rukama mimoděk rozhodila kosti tlející mrtvoly, která zřejmě staletí odpočívala na oltáři.

"Škoda, že ses mrtvej brachu, tohle by se ti určitě náramně líbilo a mohli bysme si jí dát společně," řekl jsem té rozteklé masce, která byla kdysi obličejem nějakého panovníka. Pohnul jsem kyčlí a zasunul do Lary svůj úd o další centimetry. Byla tak krásně úzká a těsná. Úplně jsem z toho šílel.

Laře zase zapadli pečetě zpátky na místo. Malinko se při zdvihla a prohnula v pase. Chytil jsem ji za boky a začal se pomalými přírazy probojovávat hlouběji a hlouběji do toho mladého těla.

"Šukej mě!" vyhrkla ze sebe a já jí daroval pár centimetrů navíc. "Mrdej mě!" ozvalo se jeskyní a já zprudka přirazil, až jí poskočila hlava a pánví bolestivě narazila na oltář. "Prcej mě!" křičela a já s ní začal smýkat dopředu a dozadu.

S každým přírazem jsem byl hlouběji a hlouběji, až jsem ji nakonec prznil celým svým nateklým masem. Poprvé v životě se mohla cítit vpravdě naplněná. Přirážel jsem do ní se živočišným chtíčem a ona naříkala a prosila mě, abych ještě přidal. Rukama se snažila najít oporu, aby mi mohla vycházet zadečkem v ústrety ale místo toho akorát rozházela tomu dávno mrtvému chudákovi ostatky.

Luxusní urozená lady škemrala o to, abych ji šukal rychleji a tvrději, prosila mně, abych do ní pronikl až po koule, přestože jí to muselo neskonale bolet. Napínal jsem její vnitřnosti bez jakéhokoliv ohledu. Přirážel jsem se zběsilostí splašeného koně.

Oči se jí zatmívali v návalech orgasmů, které byli natolik silné, že po každém z nich upadla na chvilku do mdloby. Když se ale probrala, stále jsem s ní smýkal po kamenné desce a rozrážel si obrovským penisem cestu do jejího těla. Znovu ji tak zavalila vlna rozkoše a prosila o ještě tvrdší mrdání. A tak pořád dokola, dokud jsem se nerozhodl vystříkat.

Několikrát jsem ještě zprudka vyrazil proti mladému tělu a naposledy ji narazil na kamenný oltář. Pak jsem začal stříkat. Ještě hluboko uvnitř jejího těla vybuchl první gejzír spermatu, který zaplavil každičký kout násilně roztažených vnitřností. Pak jsem penis vytáhl a několika dalšími dávkami jí zkropil celé tělo. Zůstala ležet na chladném kameni a jen oddechovala neschopna se pohnout. Otřel jsem si špičku penisu a její sametová stehna a vrátil ho zpátky do kalhot.

S úsměvem jsem pozoroval, jak jí z kundy vytékají přímo potoky mrdky.

Rozhlédl jsem se a ze země sebral magickou dýku. Musela spadnout, když jsem s Larou smýkal po oltáři. Zastrčil jsem magický artefakt za opasek a vykročil po mostě do temnoty.

Laru Croft jsem tam nechal. Roztaženou, oprcanou, vystříkanou a sprzněnou. Pečetě na mentálním vězení časem poleví a její osobnost se vrátí do těla. Ale asi z toho nebude příliš šťastná. Chůze jí bude dělat menší potíže, ale při troše vůle se z podzemí dostane. Nechtělo se mi jí zabíjet, takovéhle výstavní čubičky by bylo škoda.

Usmál jsem se a vyběhl černým tunelem směrem k povrchu.