Sprznit Laru Croft

U příležitosti nedávno vydané hry Lara Croft and the Guardian of Light, přináším svůj příspěvek k legendám o prsaté vykradačce hrobů, tak jak se odehrál v mé fantazii. Svoji roli v něm má i mág Zatrusian, se kterém se s nějvětší pravděpodobností ještě setkáte.

**********
Jmenuji se Zatrusian... Tedy alespoň to je odpověď, kterou bych vám dal, kdybyste se mně zeptali na jméno. Ve skutečnosti se jmenuji jinak, ale je to již dávno - příliš dávno, co jsem byl člověkem z masa a kostí, který řešil běžné starosti. Teď jsem něco víc... něco mnohem víc.

Hluboce jsem se nadechl a pátral ve vzduchu po chuti magie. Je to jako kdybyste na špičce jazyka cítili ostrou chuť rzi. Ale jen na krátký těžko uchopitelný okamžik. Přesto mi ten moment stačil, abych se zorientoval a vydal se spletitými tunely hlouběji do nitra země.

Všude okolo mně kapala voda a stěny byli kluzké. Nemohl jsem opustit myšlenku, že sestupuji do obřích vnitřností nějakého mrtvého tvora, místo toho jsem ale postupoval hlouběji a hlouběji do aztéckého labyrintu ukrytého hluboko v džungli.

Na krátké římse jsem se odrazil a přeskočil na protější plošinu. Nečekal jsem ani na okamžik a opět se odrazil, prolétl vzduchem a dopadl opodál.

Nenesl jsem si žádné světlo, pro mě nebylo potřeba. Rozeběhl jsem se úzkým tunelem, který se stočil vpravo a následně začal prudce klesat. Nabral jsem vysokou rychlost a vzduch okolo rezonoval klapotem mých těžkých bot.

Tunel končil náhle. Propast mi vzala půdu pod nohama a přímo pode mnou se jako ústa pradávné příšery rozevřela černá hlubina. A já padal.

Kabát kolem mně vlál jako zdivočelé zvíře toužící se utrhnout a stěny se slily do jedné nezřetelné mazanice. Dno pokryté sutí bylo na tři sta metrů pode mnou a letělo mi vstříc. Koncentroval jsem svoji sílu to tenkého bodu přímo pod sebou a vteřinu pod dopadem do něj udeřil celou svojí mentální silou.

Ohromná rána ještě dlouho rezonovala rozlehlou jeskyní. Klečel jsem na jednom koleni a chvíli čekal až se znova zkoncentruji. Okolo mne padali stalagmity a tříštili se na jemný štěrk. V příštím okamžiku jsem opět vyběhl.

Pachuť rzi byla stále silnější, už jsem byl blízko cíle.

Přímo do skály přede mnou byl vytesaný obrovský most, který vedl k plošině, která zdánlivě plula v prostoru. Její povrch osvětlovali paprsky, které sem pronikali z nějakého vzdáleného místa, které jsem nedokázal určit a ani mě to nezajímalo. Mnohem důležitější byl oltář uprostřed té plošiny na které ležela mumie dávného válečníka v obdivuhodně dobrém stavu. Dokonce měl na sobě ještě nějaké zezelenalé maso a cáry oděvu, taky byli znát vlasy a zuby na hlavě, ve které se tavil obličej v rozkládající se tkáni. Obdivuhodný výkon na tak dlouho starou mrtvolu.

Mě ale ze všeho nejvíce zajímala dýka, kterou ta seschlá švestka svírala v rukou. Překrásně zdobená zlatá dýka od které se do všech stran šířily nafialovělé kouřové signály prastaré magie. Byl to ideální zdroj, jakých už je v těchto čase po světě málo, bude trvat několik desítek let, než ho vyčerpám. Vykročil jsem pomalu přes most a vstoupil do jemného světla.

Očekával jsem pasti a nástrahy, ale nedařilo se mi odhalit nic skrytého, přesto jsem se pohyboval opatrně, abych něco nepřehlédl. Možná jsem mocný, ale určitě né nesmrtelný. Usekněte mi hlavu a s největší pravděpodobností vám moc nepoděkuju. Soustředil jsem všechny svoje smysli na odhalení skrytého a možná i to byl důvod, proč jsem si nevšil jejího příchodu.

Stál jsem již blízko oltáře, když se za mnou ozvalo: "Nemám ve zvyku střílet lidi do zad, ale když se pomalu neotočíš, možná udělám výjimku."

Spíš než překvapení mně ovládlo znechucení. Kdo si opovažuje mně teď zdržovat! A kde se proboha vzal na tomto místě v tento čas?! Ze zvědavosti jsem se otočil a pohlédl na svého společníka. Tedy vlastně společnici.

Přímo přede mnou stála na široce rozkročených nohou překrásná mladá žena a mířila na mě dvěma berettama. Pohled do hlavní mně nijak nerozhodil, potřebovala by větší palebnou sílu, aby mi vážněji ublížila. Zaujali mně jiné věci.

Tak zaprvé to byli ty úžasné dlouhé nohy, které začínali ve vysokých kožených botách, přičemž k jednomu kotníku měla připevněný nůž a pokračovali v úžasné délce až k hnědým šortkám. Po bocích měla prázdná pouzdra na beretty. Béžový nátělník pevně objímal pružné tělo a směrem k hrudníku se zajímavě klenul. Nadzdvihl jsem jedno obočí, ta dívka měla neuvěřitelný hrudník. Z fleku by mohla hrát v nějakém pornofilmu.

Obličej měla štíhlý a dominovali mu plné rty a mandlové hnědé oči. Vlasy měla stažené do ohonu a ještě více tak zdůrazňovaly ostré lícní kosti.

Byla prostě překrásná! A já byl vždycky ochoten ocenit ženskou krásu.

"Teď hezky pomalu ustup od oltáře a nech ruce nahoře!" štěkla po mě a vykročila vpřed. Měla krok jako modelka na předváděcím molu. Boky se jí houpali a já po ní rázem zatoužil, ostatně... proč se trochu nepobavit na tomto všemi zapomenutém místě.

Udělal jsem, co si přála a poodstoupil stranou.

"A mluvit neumíš, parchante?"

Jen jsem se v odpovědi usmál.

"Nevadí. Něco zkus a je po tobě. Ta dýka patří mně."

Pomalu přistoupila k oltáři tak, aby mě měla stále na mušce. Trochu se předklonila, aby dosáhla na předmět, který mrtvola svírala v rukou a já přitom zahlédl více z toho úžasného poprsí. V kalhotách se mi začalo topořit péro. Tahle čubička bude patřit k tomu nejlepšímu, co jsem kdy sprznil.

Malinko jsem se koncentroval a vstoupil jí do hlavy. Jmenovala je Lara Croft a byla urozeného původu! Tak proto ten povýšenecký tón v hlase. V rychlosti jsem si prolétl její vzpomínky a zastavil se u některých pikantností. Scéna, ve které přichází o panenství byla přímo rozkošná.

Trochu se jí zachvěla ruka se zbraní, kterou na mě mířila. Ztuhla, věděla, že něco není v pořádku.

"Co to děláš ty parchante?"

Znovu jsem se usmál a rozkopl dveře. Tedy ne žádné fyzické dveře, ale bránu do její hlavy. Zatím jsem tam nakukoval klíčovou dírkou, ale teď jsem se rozhodl vejít s plnou parádou a alegorickými vozy. Její mentální obrany nestáli za mnoho, zlomil jsem je jako suché proutí a v příštím okamžiku byla moje.

Rozšířili se jí zorničky v očích a plné rty vytvořili udivené O. V dalším okamžiku dopadli na zem beretty a Lara Croft zůstala neozbrojená.

"Ty malá čubičko," oslovil jsem ji. "Vůbec netušíš s kým jsi se tu potkala že?" Pomalu jsem k ní vykročil, obešel oltář a stoupl si jí za zády. Voněla ženskostí a já stále víc toužil po jejím krásném těle.

Sklonil jsem se ke krku a nasál její vůni. Nic nevoní tak, jako tělo mladé ženy plné energie. Rukama jsem ji uchopil za ty obrovská prsa a spokojeně jsem vydechl. V mysli se mnou stále bojovala, ale nemohla uniknout z mentálních pout. V každé ruce jsem měl jedno její prso a mačkal je a hladil. Byli pevné, pružné. Dlaněmi jsem přejížděl přes bradavky a následně pevně zabořil prsty do té měkké tkáně. V poklopci mi cukalo, jako kdybych tam měl živého hada.

Zatím jsem v její mysli prováděl menší úpravy. Většinu její osobnosti jsem zavřel do ocelových klecí mé vůle a shodil je do chladné hlubiny zapomnění. Místo toho jsem jí podráždil centrum rozkoše a spokojeně ucítil, jak z ní začíná stoupat vůně chtíče. Zavzdychala a její hlas zněl k nepoznání. Ta tam byla povýšenost urozeného rodu a sebejistota mladé ženy, která si může dovolit cokoliv. Najednou jakoby prosila o to, abych jí omrdal, sprznil jak si budu přát, hrál si s ní a užíval. Toužila po tom, abych se jí zmocnil.

Přesně takovou jsem ji chtěl mít. Vše jsem jí v hlavě zapečetil a opět se stáhl. Rychle oddychovala a oči měla rozšířené překvapením. Trochu jsem poodstoupil, jen krok dva nazpět a chvíli ji nechal, aby se ten zlomek osobnosti, který jsem jí nechal, vypořádal s návaly chtíče, které jí vystřelovaly do celého těla.

Prudce se otočila a pohlédla na mě smaragdově zelenýma očima. Její dech se stále zrychloval a jedna ruka jí jakoby mimoděk zajela k rozkroku, kde jí všechno hořelo touhou po naplnění. Pořád se na mě nevěřícně koukala a začala se při tom sama dráždit, přejížděla si rukou mezi stehny a druhou si tiskla střídavě levé a pravé ňadro. Slabě oddechovala.

"Svlékni se," řekl jsem pomalu a zřetelně. Na okamžik se zarazila, jak se v její hlavě otřásli zapečetěné klece, ale pak její ruce uchopili opasek a pomalu ho povolili. Stáhla si těsné šortky společně s černými kalhotkami, následně si přes hlavu přetáhla béžový top a nakonec odhodila i sportovní podprsenku. Zůstala přede mnou jen ve vysokých botách. Jinak zcela nahá. Prsa měla přesně taková, jaká sliboval dekolt. S každým nádechem se jí dmuli - obří a překrásně tvarovaná. Sklouzl jsem pohledem po štíhlém těle až k pečlivě upravenému rozkroku.

Muselo jí vzrušit, jak si jí prohlížím, protože to nevydržela a znovu si zajela rukou mezi nohy. Zavzdychala a zapředla jako kočka. Bradavky se jí postavili a čněli na těch kopcích jako malé tmavé rotundy.

Párkrát si zajela prsty mezi nohy a pak se posunula trochu vzad. Zadečkem se posadila na oltář, hned vedle rozkládající se mrtvoly a jednu z překrásně dlouhých nohou si opřela o výstupek. Poskytla mi tak krásný pohled přímo na její roztouženou kundičku. Jednou rukou se opřela vzad a druhá jí opět zmizela mezi nohama. Prsty našli stydké pysky a začali prozkoumávat vchod do vagíny.

V kalhotách mi stále více a více cukalo, ale moc jsem na to nedbal. Na to ještě bude čas, zatím jsem se kochal tou přeměnou.

Lara Croft se dál sama dráždila a dokonce si začala růžovým jazýčkem oblizovat bradavky na obřích prsou. Dole do sebe zajížděla jedním, pak dvěma a nakonec třemi prsty naráz.

Byla krásná... pružná, pevná a ohebná. Udělal jsem krok vpřed a ona hned seskočila z oltáře a stála přímo přede mnou. Koukala se mi do očí ze vzdálenosti pár centimetru a na tváři jsem mohl cítit její přerývaný dech.

Rukou mi přejela přes poklopec a rychle ho rozepnula. V okamžiku z něj vylovila můj penis a začala ho intenzivně honit.

"Chci abys mě pořádně ošukal..." zašeptala mi do ucha. "Vrazil ho do mě a mrdal mě jako děvku. Udělám pro tebe všechno."

"Já vím," řekl jsem jí a malonko jí zatlačil dolů. Rychle při klekla a poprvé uviděla, co že to z kalhot vlastně vylovila. Přímo před obličejem se jí houpal můj nástroj. Nebyl to obyčejný penis, čurák jaký mají chlapi všude po světě. Tenhle víc připomínal koňský falus. Byl dlouhý a široký jako její paže, u kořene byl tmavě hnědý až zčernalý, ale směrem ke špičce postupně růžověl a objevovali se na něm jemné červené žíly. Žalud byl zkosený a uprostřed měl široký vývod. Bylo to mé dědictví po démonickém původu.

Lara Croft ho upřeně pozorovala a přitom ho nepřestávala mačkat v ruce. Cítila, jak v něm pulzuje život, jak se do něj hrne krev a napíná tkáň k prasknutí. Otevřela plná ústa, navlhčila si jazykem rty a začala přejíždět po trupu toho obřího čuráka. Pěkně až od kořene, od ztvrdlé tkáně až po sametově jemnou špičku, kde jsem jemnost polibků cítil nejvíce.

Masírovala mi celý úd a mazlila se s ním, jako kdyby to byl plyšový medvídek z hračkářství a jí bylo znova osm. Snažila se nacpat si ho do úst, ale dařilo se jí to s obtížemi. Tak mi alespoň místo toho zajížděla jazýčkem do vývodu ve špičce a pátrala tam po prvních předzvěstech spermatu.

Bylo to příjemné, o tom žádná, ale přestože její rty byli přímo stvořeny k tomu, aby se o ně třel ztopořený penis... nemohlo mě to ani v nejmenším uspokojit.

Chytil jsem ji za ramena a zvedl na nohy. Vykřikla překvapením. Prudce jsem ji otočil a povalil na oltář. Ta chvilka překvapení zřejmě na okamžik povolila pečetě, protože vykřikla jedno hlasité: "Ne!" A rukama se snažila zvednout, ale já jsem ji pevně podržel ohnutou a zezadu namířil penis proti jejímu tělu.

Znovu vykřikla, když jsem našel cestu mezi pysky a zasunul do ní čuráka na třetinovou délku. Jak se bránila, tak rukama mimoděk rozhodila kosti tlející mrtvoly, která zřejmě staletí odpočívala na oltáři.

"Škoda, že ses mrtvej brachu, tohle by se ti určitě náramně líbilo a mohli bysme si jí dát společně," řekl jsem té rozteklé masce, která byla kdysi obličejem nějakého panovníka. Pohnul jsem kyčlí a zasunul do Lary svůj úd o další centimetry. Byla tak krásně úzká a těsná. Úplně jsem z toho šílel.

Laře zase zapadli pečetě zpátky na místo. Malinko se při zdvihla a prohnula v pase. Chytil jsem ji za boky a začal se pomalými přírazy probojovávat hlouběji a hlouběji do toho mladého těla.

"Šukej mě!" vyhrkla ze sebe a já jí daroval pár centimetrů navíc. "Mrdej mě!" ozvalo se jeskyní a já zprudka přirazil, až jí poskočila hlava a pánví bolestivě narazila na oltář. "Prcej mě!" křičela a já s ní začal smýkat dopředu a dozadu.

S každým přírazem jsem byl hlouběji a hlouběji, až jsem ji nakonec prznil celým svým nateklým masem. Poprvé v životě se mohla cítit vpravdě naplněná. Přirážel jsem do ní se živočišným chtíčem a ona naříkala a prosila mě, abych ještě přidal. Rukama se snažila najít oporu, aby mi mohla vycházet zadečkem v ústrety ale místo toho akorát rozházela tomu dávno mrtvému chudákovi ostatky.

Luxusní urozená lady škemrala o to, abych ji šukal rychleji a tvrději, prosila mně, abych do ní pronikl až po koule, přestože jí to muselo neskonale bolet. Napínal jsem její vnitřnosti bez jakéhokoliv ohledu. Přirážel jsem se zběsilostí splašeného koně.

Oči se jí zatmívali v návalech orgasmů, které byli natolik silné, že po každém z nich upadla na chvilku do mdloby. Když se ale probrala, stále jsem s ní smýkal po kamenné desce a rozrážel si obrovským penisem cestu do jejího těla. Znovu ji tak zavalila vlna rozkoše a prosila o ještě tvrdší mrdání. A tak pořád dokola, dokud jsem se nerozhodl vystříkat.

Několikrát jsem ještě zprudka vyrazil proti mladému tělu a naposledy ji narazil na kamenný oltář. Pak jsem začal stříkat. Ještě hluboko uvnitř jejího těla vybuchl první gejzír spermatu, který zaplavil každičký kout násilně roztažených vnitřností. Pak jsem penis vytáhl a několika dalšími dávkami jí zkropil celé tělo. Zůstala ležet na chladném kameni a jen oddechovala neschopna se pohnout. Otřel jsem si špičku penisu a její sametová stehna a vrátil ho zpátky do kalhot.

S úsměvem jsem pozoroval, jak jí z kundy vytékají přímo potoky mrdky.

Rozhlédl jsem se a ze země sebral magickou dýku. Musela spadnout, když jsem s Larou smýkal po oltáři. Zastrčil jsem magický artefakt za opasek a vykročil po mostě do temnoty.

Laru Croft jsem tam nechal. Roztaženou, oprcanou, vystříkanou a sprzněnou. Pečetě na mentálním vězení časem poleví a její osobnost se vrátí do těla. Ale asi z toho nebude příliš šťastná. Chůze jí bude dělat menší potíže, ale při troše vůle se z podzemí dostane. Nechtělo se mi jí zabíjet, takovéhle výstavní čubičky by bylo škoda.

Usmál jsem se a vyběhl černým tunelem směrem k povrchu.

Království: nadvláda orků (část první)

V prologu příběhu jsme byli svědky brutálního vpádu orčích hord do Království a přímé ukázky toho, jak jejich šamani dokáží proměnit lidskou mysl. Starý vojak zůstal omráčen na studené podlaze hlavního sálu a tam náš příběh končil. Teď se k němu vracíme a také k princezně Elizabethce a její královské matce. Obě dvě bude stát ještě hodně úsilí, aby potěšili své nové pány.

**********
Svět kolem mně tonul v temnotě a náruč nevědění mi byla nadevše příjemná, chtěl jsem tak zůstat navždy, nikdy se nevrátit do světa, kde hlava krále Thogaweho IV. visí na městské bráně a tlupy orků se brouzdají v krvi statečných mužů. Stále se mi ale vraceli obrazy... nejprve skrz černou oponu pronikali zvuky... Cinkání oceli, hrdelní a nepřirozená mluva, smích - který zněl jako rachot lebek kutálejících se po schodech do pekla.

Někdo mně uchopil za hlavu a prudce mi ji zvrátil dozadu, bolest vystřelila ze zátylku a v jediném okamžiku mě probrala. Ležel jsem zhroucený na studené zemi trůnního sálu vprostřed hradu, který jsem měl bránit před nájezdem. Otevřel jsem oči.

Přímo přede mnou se odehrávalo zvrácené divadlo. Malá princezna Elizabeth klečela na všech čtyřech, na sobě měla své nejlepší saténové šaty jasně červené barvy, drahá látka se skládala v oslnivé kaskádě ke špinavé zemi. Pas měla sevřený v korzetu vyšívaným zlatou nití, pevné obruče dávali vyniknout štíhlosti pasu, za který ji svírali špinavé ruce jednoho z mých spoluvězňů.

"Ach můj Bože..." zašeptal jsem. Ten mladík přísahal kdysi na svůj život, že bude bránit trůn a teď ale místo splnění své povinnosti se jen podle ukájel na tom nevinném těle. Elizabethka měla vykasanou sukni a chlípně vystavovala na obdiv svůj malinký zadeček. Vůbec jí nevadilo, že jí sleduje tolik očí. Hlavní sál byl plný uzurpátorských orků, kteří dávali na obdiv své prorezivělé zbraně, kterými nás srazili na kolena. Také tady byla přítomna celá šlechta, která se teď musela koukat, jak prostý voják při klekl zezadu k jejich princezně a prsty začal zkoumat její mladé tělo.

Elizabethka u toho vrněla jako kotě, které někdo drbe za ušima. Prohýbala se v pase a špulila proti špinavému vězni kulatý zadeček a nabízela mu ho ke hraní. Voják jí zasunul ukazováček do kundičky a zkoumal její vlhkost. Zřejmě byl spokojen protože na jeho ušpiněné tváři se objevil široký úsměv. Druhou rukou si pevně svírá svůj ztopořený penis a rytmicky si přetahoval předkožku přes žalud. Měl velké nateklé péro, ale okolo stojícím orkům to beztak muselo připadat jako tkanička od bot, jejich nástroje chtíče připomínali neotesané kyje, které se jasně rýsovali přes pytlovinové kalhoty.

Voják zkusil zasunout do princezny dva prsty a ta se tomu nijak nebránila a dál si vrněla neskrývaným vzrušením. Párkrát do ní prsty zasunul a zkoušel jak hluboko s nimi dosáhne do jejího malého těla. Pak ale najednou přestal a ukazováček zvlhčený princezniným vzrušením namířil proti její drobounké dírce o patro výše. Zatlačil proti svěrači a probojoval do uzonké dírky prst sotva po první kloub. Elizabethce se rozšířili blankytně modré oči a její drobná ústa se otevřela překvapením. Sevření malého konečníku bylo ale příliš silné a nechtělo vojákův prst pustit hlouběji do těla. Ten to ale nehodlal vzdát. Pevně uchopil princeznu oběma rukama za zadeček a rozevřel půlky od sebe, co to šlo. Nabral v puse husté sliny a plivl přímo na vzdorující řitní otvor. Pak znovu přiložil prst na malou dírku a znovu do ní zkusil proniknout, teď se mu to povedlo o něco více a jeho ukazováček zmizel v prdelce až po druhý kloub. Voják povzbuzen tím úspěchem ještě několikrát opakovaně plivnul na svěrač a postupně ho začal zpracovávat.

Princezna se o něco více natáhla dopředu a nechala ho pracovat ve své prdelce. Celou dobu se usmívala tím svým dětským úsměvem, který jsem si pamatoval z dob, kdy jsem si s ní hrál v královské zahradě a z okvětních plátků růže jí vyráběl malé panenky. Kdybych mohl tomu parchantovi, co se jí právě pokoušel zasunout do zadečku dva prsty najednou, utrhnou hlavu... udělal bych to bez zaváhání. Někdo mi ale držel ruce pevně za zády a já po mnoha dnech ve vězení rozhodně nebyl schopen boje.

Můj spoluvězeň skončil s přípravou řitního otvoru a rozhodl se vyzkoušet, jestli by se do něj nedokázal protlačit svým ztopořeným čurákem. Stoupl jsi těsně za princeznu, namířil žalud proti malé dírce a zkusil se vměstnat do úzkých prostor, které nebyli stvořeny k tomu, aby do jich pronikal takový předmět. Elizabethka ani o píď neucukla, přivřela oči a dál při tom násilném zneužití její prdelky spokojeně vrněla. Špinavý vězeň se kousek po kousku probojovával do jejích střev a ústa měl u toho nepřítomně otevřená, oči vytřeštěné. Sevření konečníku mladé dívenky bylo silně vzrušivé a tak měl penis nateklý a tvrdý jako kámen.

Někdo mi pevně chytil vlasy a držel hlavu tak, abych se musel celou dobu koukat, jak ten parchant začíná mrdat mojí malou Elizabethku. Mladičkou princeznu... Ach Elizo... Braň se prosím, nenech ho to udělat!

Mé úpěnlivé prosby však nebyli vyslyšeny. Princezna naopak sama začala zadečkem přirážet proti nateklému čuráku a slastně u toho sténala vysokým hláskem. Penis si rozrážel cestu mezi kulatýma půlkama a mizel v řitní otvoru až po chlupaté koule. Voják měl upřené oči na mladou princeznu a fascinoval ho pohled, jak do ní zajíždí jeho zduřelý čurák. Vzrušení ho zcela ovládalo. Znovu uchopil princeznu v úzkém pase a začal rychle přirážet. Bušil do ní jako smyslu zbavený. Jen co penis trochu povytáhl, už ho do ní opět zprudka zarazil. Všude se začalo ozývat hrdelní smích orků, kteří nadšeně přihlíželi, jak špinavý vězeň przní urozenou dědičku trůnu. Do jejich uznalého mručení se mísilo rytmické pleskání, jak vězeň zběsile přirážel a také vysoký hlásek Elizabethky, která sténala a sténala... a libý zvuk jejího hlasu ještě více burcoval nemitého milence, který neúprosně prznil anální dírku a roztahoval jí střeva do šířky i délky.

Viděl jsem, jak se velitel orků zvedl z trůnu a narovnal se do celé své impozantní velikosti. V rozkroku mu pořád čněl obří penis, ze kterého odkapávalo žluklé sperma. Rukou neurvale uchopil královnu, která celou tu zvrácenost pozoroval nezúčastněným pohledem. Rychle ji postrčil vpřed a zařval několik hrubých příkazů, kterým jsem nerozuměl. Všude okolo mě ale zařinčel kov a na podlaze zaduněli těžké kroky.

Orci hrubě nahnali všechny zajmuté vojáky do hloučku a neurvalými dloubanci do žeber je seřadili jednoho za druhého. Mně stále drželi v bolestivé poloze na místě a nedovolovali mi se pohnout. Většina mých můžu našla v sobě alespoň trochu vzdoru, kterou však ty příšery rychle zahnali tvrdými údery. V příštím okamžiku už všichni stáli v řadě a vyčkávali co se bude dít.

Orčí velitel přistoupil k prvnímu z nich a něco nesrozumitelného mu zakřičel do obličeje. Následně smýkl královnou po podlaze a povalil ji k nohám vojáka. Žena se rychle napřímila a na příkaz svého nového vládce stáhla vězni kalhoty až ke kotníkům. Odhalila tak ochable visící přirození pokryté nánosy špíny.

Voják sebou zazmítal, ale rezavá čepel na jeho hrdle ho hnedle uklidnila. Královna toho vůbec nedbala a rychle vzala jeho ochablé maso do ruky a snažila se v něm probudit život. Třela ho, honila a mačkala - ale bez žádné odezvy. Velký ork něco nespokojeně zabručel a znělo to jako když zavrčel vzteklý pes. Královna si vsunula měkký penis do pusy a ve tvářích se jí objevili důlky. Voják něco vykřikl, ale bránit se nedokázal. Jeho tělo začalo reagovat na dráždění panovnice a penis se postupně nalil krví.

Mezi tím vším dál mrdal první voják princeznu Elizabeth bez jediné přestávky, jediné chvilky oddechu, zpomalení či zmírnění. Bušil do jejího zadečku s takovou intenzitou, až jí spadla z hlavy stříbrná korunka a uvolnila spirálky blonďatých vlasů.

Jak se v něm střádalo vzrušení, stále vice a více mačkal malý zadeček na kterém byli jasně patrné červené otisky jeho drsných dlaní. Elizabethka naříkala a vykřikovala oplzlosti, které se vůbec nehodili do její sladké pusinky. Voják byl úplně u vytržení a dál si jí nabodával na tvrdé péro.

Nakonec to už nemohl vydržet, tlak úzkého konečníku mu poskytoval až příliš vzrušení. Ještě několikrát zprudka přirazil a zůstal až po koule v tom překrásném mladém těle. Zatlačil se co nejhlouběji a s výkřikem uvolnil veškeré napětí. Princezně explodovala ve střevech nálož horkého semene. Vojákem otřásal orgasmus a s každým záškubem plnil tu úzonkou prdelku mrdkou. Nakonec ještě jednou vykřikl a skácel se stranou. Penis s mlasknutím vyjel ze znásilněného otvoru, který se nestihl stáhnout a na světlo tak vytekla tenká stružka bílé tekutiny. Voják ležel na chladné zemi a hlasitě oddechoval.

Království: prologue

Orkové a princezny? Jde to alespoň trochu dohromady? Inu jde, ale netvrdím, že to bude pro princezny kdovíjak pohodlné. Ale k tomu se ostatně doberem... Toto je první část větší série povídek z jednotného světa, je to takový malý úvod. Doufám, že se bude líbit.


**********
Sloužil jsem přes dvacet let u královské stráže. Byla to čest a vyznamenání mých dosavadních úspěchů ve službě krále Thogaweho IV. Celé dospívání a nejsilnější jara mého života jsem prožil v kasárnách a po boku svého pána jsem stanul v největších bitvách země. Byl jsem pyšný, že mohu oblékat královské barvy. Žádné nebe ale není bez mraků a obloha nad královstvím byla v těchto časech šedivá a těžká jako kalená ocel. Přišla válka.

Orkové ze severních hor vtrhli do království jen co z cest ustoupil sníh. Jejich útok byl nečekaný a nevyslovitelně krutý. Každá vesnice, která jim stála v cestě, lehla popelem. Mužům setli hlavy a posměšně je vystavovali na obdiv. Ženy jim sloužili jen k uspokojení zvrácených choutek, aby je v závěru potkal stejný osud. Říkalo se, že orčí šamani dokážou ovládat mysl obětí a změnit člověka v poslušnou hračku svých krutých pánu. Smrt nikdy neměla takovou žni, jako to osudné jaro.

Měl jsem na tváři o mnoho méně vrásek a navzdory pokročilému věku jsem neměl ohnutá záda - ale po tom jaru... skončil jsem jako troska. Teď sedím v žaláři, ruce i nohy spoutané studenými okovy a kolem mě jsou moji muži - stejně zubožení a ponížení. Orci zemí postupovali jako vichřice a trvalo jen několik málo dní, než dosáhli hlavního města. Bitva byla krátká a krvavá. Mnoho mužů padlo. Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím jen zlomek naší gardy - sotva tucet lidí. Ostatní skončili pod hradbami v tratolišti krve.

Nedokázal jsem rozlišovat mezi dnem a nocí a zubožené tělo mne uvrhlo do horečnatých stavů plných blouznivých představ. Nevím, jak dlouho nás takhle drželi zavřené, ale mohli to být i týdny.

V jeden okamžik se ale náhle rozrazili dveře a do žaláře vtrhla skupina smradlavých orků a začali nás odvazovat od stěn. Většina z nás sotva stála na nohou a tak jakýkoliv odpor by byl předem marný. Orkové byli jako chodící skály, povětšinou až tři metry vysocí, ruce silné jako trup dospělého muže. Svaly se na nich rýsovali jako pletence provazů a vycházel z nich pronikavý tělesný zápach, který nutil ke zvracení.

Nastrkali nás do chumlu a halapartnami popostrčili ven z cely. "Padejte!"

Vedli nás hradem, který ještě před pár dny byl naším domovem. Teď to bylo jejich doupě a vypadalo to podle toho. Všude byla špína a na nejednom rohu zaschlé kaluže krve, rozbité vázy a strhané tapisérie.

Vedli nás do hlavního sálu, obrovské haly vprostřed hradu. Nohy se mi pletli, ale nezbylo mi nic jiného, než se snažit udržet krok a neupadnout. Byl jsem si naprosto jistý, že by mi v tom případě bez zaváhání vrazili ostří do žeber.

Veliké dveře se otevřeli do trůnního sálů a my jsme vklopýtali dovnitř. Po stranách všude stáli orci s tasenými zbraněmi a šklebili se na celé kolo. Vedli nás středem a s každým krokem jsem si byl jistější, že tohle bude poprava. Konečně to všechno skončí...

Zahlédl jsem, že napravo i nalevo stojí celá naše šlechta. Všichni urození páni, teď ale vypadali, jako kdyby jim někdo vytrhal ozdobné paví peří. Byli špinaví, potlučení a vyhladovělí - stejně jako my.

"Co se to tady děje, co od nás chtějí?" zašeptal jsem si pro sebe.

"Chtějí nám dokázat, že zvítězili, ponížit nás jak jen to půjde, aby i ostatní království dostali strach," zašeptal vedle mne jeden z mých kluků. Pod nánosem špíny a uschlé krve jsem jeho tvář nepoznal.

Dovlekli nás až před před trůn a surově strhli na zem. Tvrdá podlaha mne nelítostně udeřila a chvíli trvalo, než jsem zahnal mžitky. Když jsem ale zvedl hlavu, rozšířili se mi oči údivem.

"Pro Boha..." hlesl jsem.

Přímo přede mnou seděl na trůně obrovský ork. Přestože byla královská stolice impozantních rozměrů, musel přehodit jednu nohu přes opěradlo, aby mohl vůbec sedět. Byl ještě o dvě hlavy větší, než jakýkoliv jiný ork, kterého jsem kdy viděl. Jeho oči byli žluté a zkažené jako moč, ale nebyli to ony, co mne tak zmrazilo v kostech.

U každé jeho nohy seděla žena. Poznal jsem je, byli to Ti, které jsem měl chránit. Královna a princezna. Obě dve se nahýbali k rozkroku té stvůry a drobnýma bledýma rukama masírovali obludný penis, který trčel přímo vzhůru. Na sobě měli tu nejkrásnější saténovou róbu, šperky se třpytili ve slunci, vlasy byli čisté a sepnuté zlatým drátem. Obě se dívali naším směrem a... usmívali se. Usmívali se - zatímco jejich drobné dlaně zálibně bloudili po nateklém orčím mase.

Chtěl jsem odvrátit pohled, ale nebyl jsem toho schopen. Ork na trůně se usmál a odhalil tak širokou řadu ostrých špičatých zubů. Jednou velikou rukou se zahnutými drápy pohladil princeznu po své levé straně. Ta přivřela oči, jako kdyby byla cvičeným psem a ne lidskou bytostí.

"Tahle země teď patří nám," promluvil hlavní ork hlubokým hrdelním hlasem, který připomínal křik vrány. "A všechno v ní je naše. Nepřísluší vám hovořit, když nebudete tázáni, nejste vůbec nic a to se nezmění! Od teď jste všichni jedna velká špína, která..."

Nezáleží na tom, co ten ork říkal - vytřeštěně jsem koukal na princeznu s královnou u jeho nohou. Vládcova žena byla štíhlé a půvabné postavy, byla okrasou každého bálu, když se na svých dlouhých nohách vznášela po tanečním parketu. Měla zvonivý smích a svému muži poskytovala oporu v těžkých chvílích. Byla oddaná království tělem a duší a teď tady klečela neméně půvabná a neméně okouzlující - ale její ruce se dotýkali...

Největší šok ale pro mne bylo vidět takto princeznu - malou Elizabeth. Strážil jsem dveře, když přicházela na svět, brával jsem ji na procházky do zahrad. Pro mne byla stále dítětem. Vždyť nemohla mít za sebou o mnoho víc jak tucet zim. Její oči zářili dětskou nevinností a to i přesto, že právě teď hladila rukama obrovský penis, na kterém se zřetelně rýsovali pulzující žíly. Drobnými prstíky sledovala jejich dráhu od kořene až k žaludu, který byl větší než zatnutá pěst dospělého muže. Usmívala se, jako kdyby dostala novou panenku.

Malá Elizabeth... malá Elizabeth... Ten odporný ork si musel všimnou, že na ní upřeně zírám, sotva schopen vyrovnat se s realitou. Natáhl tlapu a vzal její drobnou hlavu do ruky. Kdyby chtěl, mohl by jí v okamžiku rozdrtit lebku, místo toho si ale její hlavu přitáhl do rozkroku. Princezna klečící pod jeho nohou přehozenou přes opěradlo přitiskla obličej k obrovským a zvláštně deformovaným varlatům. Tiskla je k sobě, jako kdyby to snad byl nějaký polštářek z orientu.

Zalapal jsem po dechu. Ork pokračoval ve svém proslovu o ovládnutí země, ale nikdo z nás ho neposlouchal. Princezna klečící mu u nohou začala malou dlaní přejíždět po varlatech, z nichž každé bylo skoro tak velké jako její hlava. Pootevřela rty a líbala je. Přejížděla po nich jazykem, až se po chvíli leskli od slin.

Královna na druhé straně nepřestávala masírovat vztyčený orgán a trochu se posunula, aby na něj také dosáhla pusou. Rty sledovala každou žílu, která přiváděla krev do obrovského žaludu, jenž nabral temně fialovou barvu. Pomalu se posunovala nahoru, jemně stiskávala uzdičku až nakonec líbala a lízala celou plochu žaludu. Ork se trochu posunul na tunu, uvelebil se níž a nechával se před našimi zraky uspokojovat ženami, které jsme přísahali chránit. Jestli se rozhodl v nás rozbít poslední zbytky odporu a srazit nás na kolena - povedlo se mu to.

Princezna s královnou si vyměnili místa. Matka teď byla dole u varlat a intenzivně je hladila, její dcera se kousek nad ní jazykem dobývala do otvoru na špičce žaludu a drobnýma rukama bloudila po celé délce ztopořeného penisu. Ork pevněji sevřel opěradla a nozdry se mu rozšířili vzrušením. Vydal nějaký krátký hrdelní zvuk, který byl podle všeho pokynem pro obě ženy, které zvýšili své úsilí.

Princezna zasouvala svůj jazýček hluboko do otvoru v žaludu a slízávala každou známku přicházejícího vyvrcholení. Sperma toho tvora muselo být neskutečně odporné, ale drobná dívenka si na něm pochutnávala jako na božské maně.

Její urozená matka nepřestávala olizovat nateklá varlata a levou rukou přitom zabloudila níž k řitnímu otvoru. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Královna zasunula do orčího zadku nejprve dva prsty, v zápětí tři čtyři a pokračovala, dokud neměla v análním otvoru celou ruku až po loket.

Uzurpátorský ork přitom přivíral oči blahem, nebylo pochyb, že se brzy udělá.

Královna ještě několikrát zasunula ruku do řitního otvoru a najednou začali varlata u její tváře poskakovat nahoru a dolů. Ten tvor začal stříkat!

Malá Elizabethka přitiskla celá ústa na otvor v žaludu a dávka horkého semene jí zaplavila celou pusu. Viděl jsem, jak se jí nafoukli tváře pod přívalem té zkažené šťávy. Rychle jí polykala a na jediný okamžik nesundala rty ze špičky žaludu. Poskakující varlata jí dávkovala mohutné výstřiky přímo do krku a ta maličká si u toho vrněla blahem. Viděl jsem, jak jí koutky úst vytékalo sperma, které mělo nažloutlou barvu a páchlo jako zkažená vejce. Mohlo to být víc jak deset záškubů, deset poskočení varlat v rozkroku toho tvora, deset mohutných stříkanců odporného semene. Princezna to všechno ochotně spolykala a pak se z hlubokým nádechem narovnala. Po líbezné tváři jí stékalo sperma. Ještě několikrát polkla a spokojeně se usmála.

Přál jsem si aby mi někdo setnul hlavu. Tohle se nemělo stát... nikdy stát... Najednou jsem zachytil pohled Orka, který zaměřil někam po mé pravici. Podíval jsem se tím směrem a s hrůzou jsem zjistil, že jeden z mých podřízených, člen hradní stráže, má kalhoty spuštěné u kolen a s prázdným výrazem v tváři onanuje. Zuřivě si honí penis a zírá na princeznu, které stéká sperma ze rtů na bradu a odkapává na zem.

Ork na trůně se jen zasmál a nohou hrubě postrčil princeznu směrem k onanujícímu vojákovi. Chtěl jsem zasáhnout, ale jen jsem se zvedl na nohy, dostal jsem zezadu do hlavy tupý úder. Vše se mi zatáhlo milosrdnou temnotou.

...kéž bych se z ní nikdy neprobral.