Království: Dangsten

Do Království přichází barbarský válečník, který se nebojí postavit jakékoliv hrozbě a jeho sekera zpívá hlasitou píseň smrti všem, kteří mu přijdou do cesty. Menší prolog vám představí dalšího z hrdinů, kteří se zapíší do kronik země, která je sužována pod nadvládou orků.

**********
Les působil ospalým dojmem. Všude se válela mlha a v nezřetelných kotoučích se přelévala přes keře tmavě zelené barvy. Foukal jen mírný vánek a stromy stály takřka bez hnutí. Vše vypadalo poklidně a mírumilovně.

Dangsten pevně držel sekeru v pravé ruce a utíkal vyrovnaným tempem. S mohutnou hrudí severského barbara a obrovskou zbraní u boku působil v melancholické krajině velmi nápadně. Byl si toho vědom a tak se pohyboval rychle vpřed. Jeho kroky byli tiché a ladné a naprosto odporovali všemu, co byste očekávali od více jak dva metry vysoké hory svalů. Dangsten se neslyšně prosmýkl pod skloněnými větvemi stromů a nezměněnou rychlostí utíkal do prudkého kopce. Od úst mu šla pára.

Když byl Dangsten mladý, často lovil v horách divokou zvěř - bezezbraně. Jen díky své rychlosti, vytrvalosti, síle a instinktům šelmy.

Jeho nohy ho nesly vpřed, hlavu měl staženou mezi ramena, oči se mu třpytili jako šedé drahokamy. V ruce pevně svíral sekeru, jejíž čepel byla velká jako hruď dospělého muže a celá její plocha byla pokryta runami, ve kterých zaschla krev nepřátel a teď měli tmavě hnědou barvu.

Někde v dálce zavyl vlk a barbar mírně změnil směr svého běhu. Nezpomalil ani na moment, přeskočil malý potok, který vyvěral z pod padlého stromu a vydal se okolo obnažené skály více k severu. Vytí vlků se přibližovalo a barbar směřoval přímo k nim. Neměl v úmyslu nechat se pronásledovat smečkou zvířat, která na něj mohla upozornit orky, jimiž se místní hory jen hemžili. Pobije pronásledovatele v jediném krátkém střetu. Jsou jen potravou pro jeho sekeru. Vytí už bylo blízko. Nebylo jich mnoho, možná pět či šest. Barbar strhl velkou kapradinu a vpadl na mýtinu. Sekeru držel trochu za tělem. Svaly se mu napnuli jak kotevní lana.

Na mýtině na něj opravdu čekala malá smečka vlků, ale dříve než stačil odpoutat svou zuřivost, všiml si barbar ještě něčeho dalšího.

Nedaleko leželo na hromadě několik těl. Zřejmě menší karavana lidí, kteří se snažili uniknout postupující vlně orků, ale místo toho jim vešli v ústrety. Tomu všemu nasvědčovala i brutalita s jako byli pobiti.

Všude se válela torza těl, země byla provlhlá krví - kopí bojovníků stála vztyčená opodál a nich byli napíchnuté hlavy mužů, žen i dětí - mrtvé oči poulili na vlky, kteří se snažili urvat si maso z jejich těl. Byl tam taky převrácený vozík s rozlámanými koly. Přes zlomenou oj vyselo bezvládné tělo dívky a jeden z vlků se na ní ukájel.

Šedé zvíře se vypínalo na zadních nohou a v rychlém tempu zaráželo svůj tmavě červený penis do lidského těla. Vlk měl vyplazený jazyk a z mordy mu kapali sliny. Chvěl se rozkoší. Jeho chlupatí společníci se zatím opodál přetahovali o jednu useknutou ruku.

Dangsten se ještě více přikrčil a zaryl paty do země. Jeden z vlků si ho všil a rozštěkal se. Všichni vlci se okamžitě semkli, jednomu z nich stále vysel obscéní penis k zemi a odkapávala z něj psí mrdka. Vlci ho pomalu obestoupili a vydávali hlasité varovné vrčení. Dangstenovi oči se leskli - těšil se na boj.

Jako první zaútočil vlk se ztopořeným penisem a barbar ho přeťal vedví jedním máchnutím své obří zbraně. Zezadu se mu pokusila do lýtka zakousnout druhá šelma, ale sekera pokračovala v oblouku a dopadla s drtivou silou na vlčí lebku. Dangsten druhou rukou srazil zvíře, které mu skočilo po krku. A máchl sekerou těsně při zemi, aby přeťal přední nohy dvěma vlkům. Jednomu z nich rychle dupl na hlavu a ozvalo se hlasité zapraštění drcených kostí. V okamžiku uchopil sekeru do obou rukou a rozporcoval posledního vlka. Vše netrvalo déle, než dvě mrknutí oka.

Barbar se pomalu narovnal. Stál uprostřed planiny, kde smrt pořádala hostinu. Při pohledu na mrtvá těla na hromadě ho přešla chuť na pečené vlčí maso. Pomalu přišel blíže, aby si prohlédl, co byli ti nešťastníci zač.

Byl skoro u nich, když zaslechl něco jako zakašlání. Okamžitě se přikrčil a jeho sekera se vznesla výhružně do vzduchu. Okem postřehl pohyb.

Dívka přehozená přes zlomenou nápravu se zazmítala a začala se dávit.

Ona žije? Proletělo Dangstenovi hlavou. Opravdu je to tak, ta mladá žena, na které se ukájel jeden z vlků, je naživu. Znovu se pohnula a vydávila hustou bíložlutou směs, která s plesknutím dopadla na zem pod ní. Nohy měla široce od sebe a teď se jí zachvěli, jak se nad nimi snažila získat kontrolu.

Dangsten opřel sekeru o převrácený vozík, jednou rukou uchopil dívku v podpaží, sundal ji z prasklého prkna a posadil na zem tak, aby se mohla zády opřít. Byla jako hadrová panenka.

Chtěl jí odhrnout chomáče vlasů z obličeje, ale ještě než to stihl udělat, opět se trochu předklonila a zprudka se vyzvracela. Z pusy se jí vyhrnula smradlavá zkažená tekutina a pleskala jí přímo do klína.

Najednou barbarovi došlo, co se tady stalo. Tito nebožáci se opravdu střetli s orky. Možná to byla nějaká rodina, otec - co se snažil dopravit své dcery do bezpečí. Kdo ví. Ale cestu jim zkřížili ty krvelačné bestie a všechny muže pobyli. Uťali jim hlavy a napíchali je na kopí, nejspíš před zraky jejich žen a dětí. A ani s tím se nespokojili.

Jednu z nich si vybrali a všichni se na ní vystřídali. Už to viděl dřív. Jejich sexuální chtíč je nezměrný. Tato nebohá dívenka jim padla za oběť a kdo ví co všechno s ní prováděli. I když seděla, měla nohy stále široce od sebe a z rozkroku jí vytékala stružka bíložluté tekutiny, která pronikavě čpěla jako zkažená vajíčka. Orčí semeno.

Dívka se zazmítala a znovu se začala dávit. Z úst jí vystříkl další proud spermatu a potřísnil jí potrhané šaty.

Barbar se divil, jak to že to všechno vůbec dokázala přežít. Orkové neznají slitování. Ale třeba omdlela a oni si mysleli, že už to má za sebou. Tak jí tam tak nechali přehozenou přes prasklou oj jako kus hadru. Načež přišel ten vlk a rozhodl se užít si svoji příležitost na netradiční šuk.

Barbar se narovnal do celé své impozantní výše a čelo se mu zkrabatilo přemýšlením. Dívka u jeho nohou se snažila zvládat dávící návaly, ale přesto se neubránila a z úst se jí vyřinul další proud zkaženého semene. Její potrhané šaty byli celé zmáčené a lepili se jí na tělo.

Dangsten čekal dokud nepopadne dech. Ve chvíli, kdy se zdálo, že už nebude dál zvracet se sehnul a vzal ji do náručí. Pro něj to bylo jako kdyby zvedl malou laň. Dívka nevážila mnoho a v jeho ohromných rukách působila křehce jako tenký porcelán. Barbar s ní vykročil přes mýtinu a nesl ji pryč od všeho toho utrpení. Po cestě překročil rozporcovaná těla vlků.

Směřoval hustým porostem zpátky k malému potoku, který již jednou minul. Dívka v jeho náručí byla vyčerpaná a hlava jí padala v rytmu jeho kroků.

"To bude v pořádku, Sirona tě políbila," zašeptal jí, ale jeho hrubý hlas byl uvyklý spíše řevu bitev, než chlácholení malých dívek. Samotnému mu přišel nepatřičný a tak raději dál mlčel.

Nakonec nalezl padlý strom, vyvrácené kořeny a na tři stopy široký proud křišťálově lesklé a chladné vody. Dívku opatrně položil na břeh a omyl jí obličej.

Překvapilo ho, jak je krásná. Měla drobný kulatý obličej, ale velké oči, které ještě nestihly ztratil lesk mládí. Plné rty a drobný nos. Jemná pleť se saténovými odstíny. Dívka se nahnula k tekoucí vodě a žíznivě se napila.

Vypadala, že už plně přišla k sobě. Barbar ji tedy nechal, aby jí studená voda vyvěrající z kamenného podloží osvěžila a vrátila jí něco života. Sedl si opodál na padlý strom, sekeru zasekl do kmene a podepřel s bradu mohutnou pěstí. Na čele mu vystoupili vrásky.

Dívka znovu získala kontrolu nad svým tělem. Pomalu ze sebe svlékla potrhané oblečení rozmáčené orčím semenem a omývala celé své tělo. Ruce se jí klepaly, když nabírala vodu z potoka. Možná ani nemá žádné vnitřní zranění. I když je to k nevíře, protože orci si nikdy neberou servítky a jejich penisy jsou jako beranidla, kterým neodolá žádná brána.

Dangsten se nejprve koukal stranou, ale nakonec mu to nedalo a jasně modré oči mu zalétli k dívce. Měla štíhlé a pevné tělo. Barbar cestoval po celé zemi a viděl dívky rusovlasé a divoké jako oheň, stejně tak vysoké ženy ze severu, které měli široké boky a velká ňadra. Ale tato dívka pro něj byla symbolem křehké krásy. Měla dlouhé štíhlé nohy a pas, který by dokázal obejmout jednou rukou. Drobný zadeček a prsa, jako když se rozkrojí jablko. Barbarovi zacukalo v penisu.

Dívka se trochu předklonila a barbarovi se naskytl pohled na rozkrok. Měl pravdu, když usuzoval, že si s ní orci užili přesně tak, jak mají rádi. Mezi nohama totiž měla dvě široce rozevřené zarudlé díry, které ostře kontrastovali s mladým štíhlým tělem. Z obou stále ještě vytékali stružky spermatu a dívka se snažila opatrně si pohmožděné otvory omýt chladivou vodou. Barbar ji stále pozoroval a cítil, jak mu mohutní erekce.

V tu chvíli za ním praskla větev a čas se zpomalil. Dangsten se vymrštil jako kočka, vytrhl sekeru a zvedl ji vysoko nad hlavu. Očima prolétl podrost a pátral po nepříteli. Dívka za ním náhle vykřikla a ukázala vlevo. Z houští vystoupil mohutný ork a v rukou potěžkával kyj pobitý hřeby.

Barbar se po něm hned nevrhl, bylo mu jasné, že ork nebude sám a měl v tom naprostou pravdu. Z původního směru náhle vyběhl další se s kloněnou hlavou se hnal přímo proti barbarovi.

"Aaaaaaaaargh!"

Dangstenovi boty se zaryli do měkké půdy. Odrazil se, přeskočil padlý strom a máchl sekerou.

Ork neměl šanci se vyhnout zpívající zbrani a tak jen pozdvihl dřevěný štít, který se v okamžiku rozlétl na tisíc třísek a kovových vzpruží.

Těžká sekera se zakousla do orčí paže a vystříkla první krev. Neměla již ale takovou sílu, aby pronikla hlouběji do těla. Dangsten kopl nohou útočícího orka do hrudi a vytrhl sekeru z rány.

"Tautates sežere své srdce!" vyštěkl barbar a znovu pozdvihl sekeru.

Ork stačil jen mrknou vodnatýma očima, když mu těžké ostří rozpůlilo lebku vedví.

Dangsten na nic nečekal, na místě se otočil a odrazil kyj, který mu mířil na hlavu. Přímo před ním se tyčil obrovský ork a zezadu přibíhali další.

Rychlý úder minul barbara jen o dva palce. Ten se rychle shýbl, ukročil s zaútočil sekerou na protivníkova kolena. Ork ale jeho zbraň strhl stranou a štítem ho praštil přímo do temene. Barbarovi vybuchl svět v oslnivé kaskádě hvězd. Padl k zemi a přímo do obličeje ho zasáhla okovaná orčí bota. Rozdrtila mu nos a čelist. Ale to mu už bylo jedno, protože ho dávno obestřela temnota a zahnala všechnu bolest, která mu vzplanula v žilách.

Ticho...

Tma...

Bezvětří...

Bolest...

Rudá, sžírající a tepající bolest.

Otevřel oči.

Sekeru stále svíral v ruce. Prudce se otočil a udeřil přímo nad sebe. Ostří proťalo povislé břicho orka, stojícího nad ním. Ork zařval a snažil se rukama chytit střeva, která se vyhrnula ven jako kdyby porodil klubko hadů.

Dangsten křičel, řval z plných plic. Už znovu stál na nohou a čelil dvěma zbylým orkům, za ním klesl jejich velitel na kolena a stále nevěřícně zíral na otevřenou ránu ve svém břiše.

"Polibek Sirony za zpěv Valkýr vyměnit," pronesl potichu pro sebe Dangsten, pevně sevřel sekeru a vrhl se do boje. Jeho sekera začala zpívat a nemohla se dostatečně nasytit orčího masa. Boj byl lítý a krutý, ale vítěz zůstal jen jeden. Barbar zbrocený krví vlastí i nepřátel. Stál pevně na nohou, sekeru zanořenou do mohutného těla posledního z orků.

Namáhavě oddychoval a vzduch mu hvízdal v plicích. Jednou rukou vytrhl svou zbraň z mrtvého orka a otočil se. Mladá dívka byla stočená pod padlým kmenem a její drobné tělo v tmavém podrostu svítilo jako bílý kamínek na pláži.

Dangsten se pomalým a trochu vratkým krokem přiblížil, sklonil se k ní.

"Je čas jít," řekl.